Ranní rozcvička posunovače a jiné příběhy
18.07.2005 05:00, Dan Hájek
Skupina Sopoty funguje již nějaký ten pátek a po pěti demosnímcích si na vlastní náklady vydala své první regulérní album "Cvičme v pol(i/y)rytme". Na něm zaujme zajímavými texty a svým vlastním pojetím kloubení rocku, jazzu a funky prvků.
7/10
Sopoty - Cvičme v pol(i/y)rytme
Celkový čas: 49:08
Skladby: Tichá pošta (Intro), Modrý příběh, Poslední branec, Herr Niemand, Projíždím se, Láska, V klidu počkat na funus, Veliké Adios, Kmochovo tajemství, Za týden ráno, Frankovka, Tichá pošta (Outro)
Sopoty je parta lidí, která funguje již od roku 1993, kdy Martin Říha začal sestavovat novou kapelu. Sopoty, jak většina z nás ví, je také město v Polsku, konal se tam známý hudební festival, též se tam zastavila písničková soutěž Eurovize. Skupina chtěla vystupovat na popově rockových pódiích a hrát pro masy lidí. Odtud tedy vítr vane. Za dobu fungování tato šestičlenná formace vydala pět demosnímků. "Cvičme v pol(i/y)rytme" je jejich první regulérní deskou, přestože vydanou na své vlastní náklady, a reflektuje tvorbu z celého funkčního období skupiny. Svůj styl definují jako bardzo cool music a nechybí tu dechová sekce pana Ríši, která hodně dotváří obraz Sopot. Na placku se vešlo dvanáct kompozic, z nichž "Tichá pošta" tvoří jakési intro a outro k albu samotnému.
Sopoty těží z velké nadsázky a ukrytého humoru v textech Martina Říhy. Mezi perličky patří hlavně "Modrý příběh" a "Poslední branec". První z nich je o posunovači, který si užívá alkoholu v pracovní době a nemá žádný fatální problém do doby, než v závěru skončí pod nápravami nákladního vlaku. "Poslední branec" je ironický pohled do doby, kdy skoro každý mladý muž musel podstoupit základní vojenskou službu - fuj, nikdy více, však posuďte sami: "Z trenýrek srovnám komínky, vyleštím černý holínky, poslední smetí z patrony slepý mi z květu vyletí / Udělám šestkrát rajóny, pak stáhnem z pozic kanóny, z žertu či vzteku dostanu deku poslední od kluků." Zajímavý je i booklet. Je tištěný na konopném papíře a naleznete v něm obrázky z knihy "Vychovatelství pro hospodyňské školy a venkovské rodiny" (napsala ji Anna Štulíková v roce 1938).
Když se do "Cvičme v pol(i/y)rytme" zaposloucháte, všimnete si na jedné straně originálních textů a na té druhé zjistíte, že Sopoty mají hodně rádi instrumentální mezihry, v kterých kloubí několikero stylů rock-jazzem počínaje a konče třeba u funky prvků. Skladby jsou vystaveny na písničkovém formátu a důležitou součástí je rytmická složka bicí - basa, která v hojné míře určuje vývoj dané kompozice společně s dechy. Popěvek "Láska" si neklade žádné zábrany vás chytnout a roztančit. V závěru této skoro disco juchačky je vokál prohnaný vokodérem a zní docela srandovně, naopak vmíchaný potlesk a skandování podporují živelnost skupiny. "Velké Adios" je taková hitovka, která dle mého názoru musí získat ohromné ovace na koncertech. "Kmochovo tajemství" je naopak jedinou čistě instrumentální kompozicí a asi bych jich zde uvítal i více, protože z ní čiší radost z hraní si s mnoha motivy. Z poklidnějších kompozic zaujmou "Za týden ráno" a "V klidu počkat na funus", která se ve své druhé polovině slušně rozjede. Tyto dvě skladby jsou zároveň na tomto albu nejdelší.Sopoty si na vlastní náklady vydali příjemně znějící "Cvičme v pol(i/y)rytme", které ukazuje, že na koncertech to musí fungovat velmi dobře a že jsou to hodně zkušení instrumentalisté. Při domácím poslechu mě ale sem tam přepadávaly chmury, že mě to přece jen tak moc nebaví a bude záhodné vyrazit na nějaký z koncertů, na které mají Sopoty velmi kladné zpětné reakce.CD k recenzi poskytla skupina Sopoty.Album: Sopoty - Cvičme v pol(i/y)rytme
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 49:08
Skladby: Tichá pošta (Intro), Modrý příběh, Poslední branec, Herr Niemand, Projíždím se, Láska, V klidu počkat na funus, Veliké Adios, Kmochovo tajemství, Za týden ráno, Frankovka, Tichá pošta (Outro)
Facebook
Linkuj.cz
Jagg.cz
Digg
