20.06.2005 00:00, Pavel Parikrupa
Očekávání, pochybnosti, naděje. To vše se promíchalo v myslích posluchačů zvědavých na třetí řadové album anglické kapely Coldplay. Deska s tajemným názvem "X&Y" je na světě a nás čekal nelehký (a přesto radostný) úkol hodinu "kytarového krasosmutnění" pro vás zhodnotit. Pojďme luštit tajemné kódy.
Coldplay - X&Y
Celkový čas: 62:38
Skladby: Square One, What If?, White Shadows, Fix You, Talk, X&Y, Speed Of Sound, A Message, Low, Hardest Part, Swallowed In The Sea, Twisted Logic; skrytá skladba: 'Til Kingdom Come
Vydavatel: EMI
souhlas (Storm, 20.06.2005 07:12) Reagovat
S recenzí i výsledným hodnocením souhlasím, chybí mi snad jen alespoň částečný rozbor skladeb, ale jinak OK. Jedná se opravdu o působivé album, bohužel né až tolik působivé jako předchozí dvě geniální nahrávky. Po prvních posleších dokonce působí trochu monotónně ale chce to opravdu čas, většina skladeb se nakonec vybarví a často se nachytáte jak i jejich melodie pobrukujete. Co mě ale trochu zaráží je první singl "Speed of sound". Jak bylo v recenzi naznačeno, Coldplay vykradli sami sebe, konkrétně se jedná o použití a mírnou modifikaci melodie z jejich možná největšího hitu "Clocks" z předchozího alba. Jakoby vsadili na to, že lidé okamžitě skočí po všem novém co nese nálepku Coldplay a tak si troufli nejslabší singl vypustit hned jako první. Každopádně mými favority alba jsou "Low" a "Talk" a What If".
Souhlas (Dan K., 20.06.2005 08:17) Reagovat
Předně musím souhlasit s podobným pocitem jaký má recenzent, to album potřebovalo dozrát a pak jsem v jeho některých momentech musel zastavit, abych vychutnal motivy, při kerých mrazí v zádech.
Speed of sound se mi do kontextu alba taky moc nehodí (je to prakticky bonus k Rush of blood...) a podrobnější rozbor skladeb by vážně neškodil. Rush of blood nepřekonali, tedy především tu tlakovou vlnu, které předchozí album vyvolalo nelze tak jdnoduše zopakovat, le dostáli slibům a očekáváním. Udělali výjimečnou desku. Navzdory EMI...
Moje řeč (Razor, 20.06.2005 10:47) Reagovat
Koupil jsem si to a při prvním poslechu si říkám: "to je ale pí...". Ani jsem to nedoposlouchal. Pak jsem tomu dal druhou šanci a věřte nebo ne, zase jsem to ani nedoposlouchal jak mě to nebavilo. Už jsem si říkal, že to hodím do kouta a vživotě se toho už asi nedotknu. Pak jsem se přistih jak si pozpěvuju nějakou melodii a byli to samozřejmě oni. Tak to ještě jednou strčím do přehrávače a najednou, zjišťuju, že první písnička se mi vlastně dost líbí. Taky druhá. Třetí! A tak je to se všema.
no ale co desátý poslech ?? (Rimmer, 20.06.2005 13:58) Reagovat
JO JO s tím by se dalo souhlasit. První poslech absolutní blbost. Po třetím poslechu se deska stala hlavním okupantem mojeho přehrávače, ale nyní se opakovaně začínam klonit k názoru, že zas takovej zázrak to zase neni. Docela rychle se to ohraje. A do přehrávače raději znovu vrážím svoji letitou lásku the smiths.
Moje řeč 2 (Trip225, 20.06.2005 14:31) Reagovat
Mám naprosto stejné pocity,jako autor článku "moje řeč". Při prvním a druhym poslechu jsem byl naprosto zklamaný, snad až písnička Twisted logic ve mě nechala kladný dojem, ale zbytek alba byl pro mě zklamáním a já Coldplay fakt proklínal...nakonec jsem tomu ale jakž takž přišel na chuť...nejlepší deska je pro mě ale pořád PARACHUTES
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Čt 24.05. Monkey Business (Žluté lázně, Praha)
Pá 25.05. Photolab (BIO OKO, Praha)
So 26.05. Mezi ploty 2012 (Bohnice, Praha)
Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)