Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Finská Värttinä rozebrala Akropoli

16.05.2005 14:00, Jakub König

Finské uskupení Värttinä se těší v Česku až nezvyklé oblibě. Tato vyhlášená world music kapela zde například vydala speciální album, které sem přijela i patřičně oslavit a pokřtít. V sobotu 14. května skandinávská skupina rozparádila pražský klub Palác Akropolis a kdo tam byl, ví, že to stálo za to.

Když jsem před měsícem psal recenzi na výběrové album finských Värttinä, zmínil jsem se o tom, že podle svědků jsou prý "Vřetena" jednoznačně nejlepší naživo. Čtrnáctého května jsem jim (tedy těm svědkům) musel (rád) dát za pravdu. A se mnou k prasknutí našlapaný Palác Akropolis. Värttinä je souborem, jehož jméno zná snad každý fanoušek world music. Děvčata a chlapci z Karélie dokázali elektrizujícím způsobem spojit tradiční hudbu svého kraje s moderními postupy rockové a taneční hudby, soustředěnou prací se vyšvihli do pozice mezinárodně uznávaných hvězd. Proto mne velmi překvapilo, když ještě pár minut před sedmou hodinou postávalo ve vstupní hale Akropole jen několik desítek lidí. Hokej, Češi bojují o postup do finále, napadlo mne. Chvilku jsem se zadumaně mračil a přemýšlel o prioritách, národní hrdosti a obřích obrazovkách, ale naštěstí se začalo pouštět do sálu a já si našel teplé, klidné místo na balkóně. Dokonalá pozorovatelna. Teď už jen chvilku počkat.

Tedy chvilku. Čtyřicet minut po plánovaném začátku koncertu se na pódiu sporadicky objevovali jen technici roznášející lahve z vodou a playlisty, sál pode mnou se pomalu, ale vytrvale plnil. Až téměř po třičtvrtěhodině se pomalu setmělo. Akropole se nadechla. Vystoupení zahájili bubeník Jaakko Lukkarinen a kontrabasista Hannu Rantanen krátkou instrumentální předehrou, během které na pódium dorazili ostatní čtyři mužští členové kapely. Ti se pozvolna přidávali, obecenstvo je vítalo potleskem, který se změnil v nadšený jásot, když se konečně dostavily hlavní hvězdy hlavních hvězd večera. Madam Mari Kaasinen v červených šatech a její dvě sličné sekundantky Susan Aho a Johanna Virtanen v modrém a zeleném. Přestože instrumentální dovednosti pánů muzikantů jsou neoddiskutovatelné (což ostatně během večera několikrát předvedli), tyto tři dámy jsou tím, co si z nahrávek i vystoupení každý pamatuje. Jejich pečlivě vystavěné trojhlasy, kulometná staccata finského textu a uvolněné taneční kreace. Jejich úsměvy, komunikaci s publikem. Jejich nevyčerpatelnou energii. Tyto tři dámy opravdu nelze přehlédnout ani přeslechnout.

Po trojici svižnějších skladeb kapela lehce zvolnila v písni "Emoton", ovšem o nějakém padání řemenu či uvolnění napětí v sále se opravdu nedalo mluvit. Naopak, toto zklidnění jen připravilo půdu pro odchod instrumentalistů a dámy krátce představily novou píseň. "Aitara" je věc, o které jsem se z textů v bookletu již zmiňovaného výběru "Snow Angel" dozvěděl, že pojednává o praní prádla. Na to také zpěvačky upozornily v krátkém anglickém prologu a poté zvesela vyzvaly přítomné v sále, zda by jim poskytli část svého šatníku. Z publika okamžitě vylétlo několik triček, svetrů a cosi, co jsem z balkónu nedokázal přesně identifikovat, ale co až podezřele připomínalo volné pánské trenýrky. Jak si je v našlapaném kotli pod pódiem někdo dokázal sundat, to opravdu nechápu. V jedné ruce mikrofon a v druhé kus oděvu pak děvčata zazpívala "Aitaru" jen vokálně, přičemž s prádlem předváděla všechny úkony, o kterých se v textu zpívá. Bylo by to bývalo snad i legrační, kdyby ty vokály nebyly tak dokonalé, kdyby ta píseň a capella nešlapala tak skvěle. Takhle bylo jen znát, jak jsou zpěvačky uvolněné, jak se baví, jak jsou při zachování naprosté profesionality v klidu a nad věcí. Obecenstvo je ocenilo obrovským aplausem, který po návratu pánů a nástupu další skladby přerostl v hutný rytmický potlesk. Přibližně v těchto místech se publikum definitivně rozehřálo a slečny si mohly dělat s nabitým sálem, co chtěly.

Při magické "Äijö" se chovaly jako tři čarodějky, jejichž pohyb připomínal rituální šamanské tance a z hrdel vyluzovaly zvuky, které spíš připomínaly syčení navztekané zmije než lidský hlas. Atmosféra se měnila, před chvílí ještě veselá a lehkovážná, teď ale vydatně mrazilo za krkem a od dění dole jsem nemohl odtrhnout oči. Ovšem skladba skončila a tentokrát na pódiu osaměl bubeník a po nápaditém sólovém výstupu se k němu připojili ostatní mužští členové. Společně odpálili instrumentálku, v níž se sever spářil s jihem, tedy tradiční finská melodika s jazzovou mezihrou. Když Jeanne Lappalainen rozehrál sopránsaxofon, nemohl jsem se ubránit vzpomínce na některé Stingovy exkurzy do etnických vod. Pro velký úspěch si pánové přidali ještě jednu bez zpěvů, Mari Kaasinen a její svita však na sebe nenechaly dlouho čekat, koncert gradoval, gradoval, Akropole tančila, tleskala, a už tu byla představovačka a chvilku po ní konec. V nejlepším, jak už to bývá. Pražské publikum (na které v rozhovorech nedá kapela dopustit) si své miláčky ještě jednou vytáhlo na pódium, společně si s Värttinou zazpívalo poslední píseň, ale pak už byl opravdu čas skončit. Mari Kaasinen se omluvila, že kapelu čeká ještě živé vystoupení v "Noci s Andělem", pozvala tedy všechny, ať s nimi zůstanou alespoň u televizních obrazovek. Rád jsem její nabídku přijal.

Värttinä předvedla v sobotu 14. května v Paláci Akropolis skvělé, energií a radostí nabité vystoupení, na kterém potvrdila svou pověst vynikajícího koncertního seskupení. Což se dalo koneckonců čekat. Ale je opravdu rozdíl se takové akce zúčastnit nebo o ní jen slyšet, či číst. Už dnes vím, co si vyberu příště.

Värttinä, Palác Akropolis, Praha, 14.5.2005

Související články

Sting přidává Česku další show, tentokrát v O2 areně (Novinky)
Sting - The Best Of 25 Years (Recenze CD)
Sting zahraje začátkem roku Praze své největší hity (Novinky)
Nové desky pro 43. týden (Nové desky)
Sting oslaví čtvrt století na hudební scéně megakolekcí největších hitů (Novinky)
Sting chystá koncert v Bratislavě, doprovodí ho český orchestr (Novinky)
Sting - Live In Berlin (Recenze DVD)
Nové desky pro 48. týden (Nové desky)
Aktuální turné Stinga vyjde na DVD a Blu-ray (Novinky)
Pohled do hitparád IFPI - 38. týden (České hitparády)

Názory

Úžasný zážitek (RuNa, 16.05.2005 14:38) Reagovat

Ke skupině Värttinä jsem se dostal díky vaší recenzi alba Snow Angel. Velmi mne to zaujalo a tak jsem se rozhodl jít se na to podívat do Brna live.
Musím říct, že jsem měl trošku strach, jak to může vypadat při živém koncertu. Ale i když navštěvuji všemožné koncerty poměrně často, musím říct, že toto převálcovalo naprosto všechny mé dosavadní zážity ze všech koncertů. Něco tak skvělého a úžasného jsem už dlouho nezažil.
Naprosto nepopsatelná atmosféra, kapela hrála bez nejmenší chybičky a popisovat slovy neuvěřitelný výkon těch holek je prakticky nemožné.

Vůbec teď nemám chuť jít na ostatní koncerty, co jsem v plánu, protože je mi jasné, že něco tak úžasného už zase dlouho neuslyším :-(
to RuNa (Rosťa, 17.05.2005 08:18) Reagovat

Sice jsem nebyl, ale souhlas s Tebou - tato skupina je skvělá!!! A věř tomu, že takových dalších zážitků bys mohl mít moc a moc, nebýt těch tupců v agenturách, tupců poslouchajících tupé radiostanice, nebýt té podivné konzervativnosti u nás. Snad se jednou na "stará kolena" dočkáme :o)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »