Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Roztomile rozpačitá pozvánka na koncert Keane

17.05.2005 05:00, Radek Antl

Dá se říct, že britští Keane se svým loňským debutem "Hopes And Fears" udělali menší dírku do světa (potažmo do Spojeného království, kde jsou hvězdami prvního řádu ). Letos si troufli na živé EP, na nějž zařadili šest skladeb, z toho jednu "novinkovou". Žádná sláva se však nekoná. "Live Recordings 2004" je jen pro zaryté fanoušky a sběratele.

5/10

Keane - Live Recordings 2004

Celkový čas: 24:40

Skladby: Somewhere Only We Know, We Might As Well Be Strangers, Allemande, This Is The Last Time (Acoustic), Everybody's Changing, Bedshaped

Vydavatel: Universal

Kdo alespoň trochu sleduje, co plave středním proudem hudebních vod, nemohl toto trio z východního Sussexu přehlédnout. Jedni z největších objevů britského tisku pro rok 2004, následně horké želízko vydavatelství Island a ve výsledku favorité rozhlasových i prodejních žebříčků (hodně přes milion zakoupených nosičů) plus vítězové prestižních Brit Awards v kategoriích Nejlepší skupina a Nejlepší album. Toť Keane. Na první pohled nenápadní hošíci, kvůli nimž se jakožto jejich fanoušek snadno pohádáte s někým, kdo od muzikantů žádá invenci. Ano, té moc nepobrali, ale umění pracovat s klišé tak, abyste oslovili, je přece taky umění, zvláště umíte-li vycítit hit lépe, než sup mršinu. Keane navíc světu přejedenému kytarami nabídli alternativu v podobě patetických piánovek, uvelebili se na hranici mezi brit-rockem a popíkem, čímž se sice nestali nijak originálními, zajímavými ovšem určitě. Zkrátka a dobře, posluchačská (hlavně britská) veřejnost jim to sežrala i s navijákem a vynesla je takřka do nebes. Snad že jim ten úspěch stoupl do hlavy a snad aby se fanouškům odvděčili za jejich přízeň, rozhodli se pro koncertní EP, sestavené ze záznamů vystoupení v Londýně, Berlíně, Amsterdamu, Torontu a Reykjavíku.

Byl jsem na vážkách, zdali je zhruba roční pobyt na výsluní dostatečnou průpravou pro vydání koncertního alba a zda takové rozhodnutí označit spíše jako odvahu, či jako drzost. V případě alba "Live Recordings 2004" se nejspíš jedná o obé. Na jedné straně mají Keane moje sympatie, že si troufli zdokumentovat svůj koncertní potenciál v samém počátku kariéry, na druhou stranu, být na jejich místě a mít v rukou materiál, který zveřejnili, asi bych jej nechal pěkně v šuplíku a počkal na vhodnější příležitost. Co je špatně? Za prvé: Chybí typicky koncertní atmosféra. Že jste na vystoupení, je evidentní ve dvou, maximálně třech písních, přičemž nejlépe dopadl záznam z londýnského Brixton Academy, kde Tom Chaplin přiměl publikum k hurónskému zpěvu. Navíc, fade-outy a fade-iny, způsobené tím, že každá píseň je vytažená odněkud jinud, činí desku tak nějak divně nekonzistentní. Za druhé: Chaplin nezpívá zrovna nejčistěji, což je snad nejvíce evidentní v předposlední "Everybody's Changing", jež nepochybně potěší všechny, kteří mají z neuvěřitelných falzetových výšek z "Hopes And Fears" pěvecké komplexy. Tento handicap by se dal omluvit, pokud by se jednalo o dvě tři písně hodinového záznamu jedné performance. Uvědomíme-li si však, že je zde šest věcí z šesti koncertů, není těžké pojmout podezření, že zbylý materiál dopadl ještě hůře. A pokud je "Live Recordings 2004" vážně výběrem toho nejlepšího, co kapela během takového množství koncertů byla schopna předvést, potom tedy bůh pomáhej publiku.

Co nahrávce zachraňuje body, je zařazení "Allemande", zhruba pět let staré, na debutu nepublikované písně. Jde o typicky patetickou, melancholicky dojemnou baladu, kterou se Keane nemusí bát zařadit na příští album. Pokud tak učiní, zaručeně se z ní stane hit. Navíc se může chlubit asi nejčistšími vokály desky, což je buď důkazem působení Murphyho zákonů, nebo důsledkem toho, že na vystoupení v Amsterdamu se Chaplin výjimečně dobře vyspal. Potěší také akustická verze "This Is The Last Time", odehraná pouze na piano (a nějaké chrastítko). Píseň má v tomto aranžmá snad ještě větší sílu než coby studiovka a ani v jejím případě nelze Tomův pěvecký výkon kritizovat. Kéž by tomu tak bylo po celé album.

Z výše vyčteného je jasné, že "Live Recordings 2004" je pouze pro zaryté fanoušky a sběratele živáků. Já osobně si vystačím s "Hopes And Fears", počkám si na regulérní EP a toto album beru pouze jako roztomile rozpačitou, a bohužel i poněkud odfláknutou pozvánku na koncert, na němž já osobně být nemusím.

Související články

Pohled do britských hitparád platných od 20. května (Britské hitparády)
Pohled do britských hitparád platných od 13. května (Britské hitparády)
Keane - Strangeland (Recenze CD)
Nové desky pro 19. týden (Nové desky)
Podívejte se na hororový klip "Disconnected" Keane (Video)
Podívejte se na "Silenced By The Night" Keane (Video)
Čtvrtá studiovka Keane vyjde počátkem května (Novinky)
Keane vyhlásili soutěž o nejlepší tričko (Novinky)
Pohled do britských hitparád platných od 16. května (Britské hitparády)
Keane - Night Train (Recenze CD)

Názory

"Keane - Live Recordings 2004" (Liam Gallagher, 17.05.2005 18:32) Reagovat

Tuto kapelu nenavidim najviac zo svojeho srdca!
No comment (Al Capone, 21.05.2005 07:59) Reagovat

Ulimate boring...
hmm (Ninasdui, 08.07.2005 10:17) Reagovat

a ja som myslela, ze Liam nenavidi vsetky konkurencne kapely, aj U2, Killers, Scissor Sisters atd.
ja Keane zboznujem
(S kým )sa chaplin vyspal (Cherry, 06.01.2006 16:59) Reagovat

Neni to najlepšie ja viem,ale označiť dobrý spevácky výkon ako náhodu mi pripadá drzé a kritizovať Chaplina za to že spev príliš prežíva,hlúpe. Keď je spevák na vystúpení z formy nemôže za to a keď je vo forme nemusíte si myslieť že sa zrovna len dobre vyspal alebo či sa s niekým vyspal(keď už bol v tom Amsterdame)alebo ako ste to myslel

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »