Audio/Video Jukebox

více...

Téma

To nejlepší z 2011 dle musicserveru

Rihanna - nové album a pražský koncert

Wanastowi Vjecy - nové album

Recenze CD

Co musí posluchač skousnout

07.05.2005 12:00, Karel Veselý

Norská skupina Jaga amputovala ze svého názvu část Jazzist a souběžně s tím se zbavila většiny svých jazzových kořenů. Na nové desce "What We Must" se pouští do art rockových experimentů, což má prý věrněji odrážet zájem posluchačů.

6/10

Jaga - What We Must

Celkový čas: 46:05

Skladby: All I Know Is Tonight, Stardust Hotel, For All You Happy People, Oslo Skyline, Swedenborgske Rom, Mikado, I Have A Ghost, Now What?

Recenzentův chlebíček je někdy zatraceně těžký. Nebo spíš tvrdý a tuhý. Deskou "What We Must" norské skupiny Jaga se jeden recenzent (podepsaný pod tímto článkem) takovým chlebíčkem málem udusil. Pokud opravdu existuje něco jako recenzentská past, já jsem se do ní právě chytil. Dobře mi tak, vlastně si za to můžu sám. Sedím tady nad prázdným poznámkovým blokem a marně přemýšlím, jak začít. Dobrá, vezmu to od začátku. Jaga Jazzist jsem měl moc rád. Jejich alba "Livingroom Hush" a "The Stix" pro mě představují jeden z vrcholů současného broken beatu a nu-jazzu. Navíc jsou z Norska, takže do tohoto žánru přivedli trochu typicky severských melancholických nálad, a proto zněli jinak než třeba Britové nebo Němci, dělající to samé. Tolik příběh Jaga Jazzist. Jak to bylo dál?

"Elektronika už v Norsku všechny nudí, nastal čas návratu ke kytarám," ohlašuje hlava kapely Martin Horntveth v rozhovorech (například v Zion Magu) a tím budiž řečeno vše podstatné o jejich novince "What We Must". Jaga Jazzist vyměnili svoji precizní práci s jazzovými fragmenty a elektronickými beaty za čistokrevný art rock. Částečně čerpají z fusion, spojení jazzu a rocku v 70. letech (Mahavishnu Orchestra s našim nejslavnějším jazzmanem Janem Hammerem nebo Weather Report pro změnu s jiným slavným jazzmanem z Československa - Miroslavem Vitoušem), důležitou roli na nové desce ale také hraje inspirace post-rockovými experimenty z konce 90. let kapel jako Tortoise nebo Godspead You Black Emperor! Co to v praxi znamená? Instrumentálky s dlouhou stopáží, rozmáchlé kytarové plochy, hodně archaických kláves, čas od času dechy. Občas se objeví zajímavá melodie, jako v případě dechy tažené úvodní "All I Know Is Tonight", ale na můj vkus s ní kapela zachází značně neinvenčně. Zatímco GSYBE! nebo Mogwai dlouho vršili hluky a hlavní melodie se z nich vyloupla jako pointa skladby, u Jaga se hlavní motiv opakuje od začátku do konce do omrzení. (Výjimkou je snad jen složitěji strukturovaná "Swedenborgske Rom".) Tohle už je spíše nějaký easy listening lounge post-rock do výtahů velkých obchodních středisek. Že mi chybí spontaneita a energie "Stix", snad ani nemusím dodávat.

Teď přichází zmíněná past: Zatímco staří Jaga Jazzist mě bavili přímo neuvěřitelně, při poslechu "What We Must" jsem buď často mačkal skip, nebo jsem na desku rovnou úplně zapomněl a s údivem po půl hodině zjistil, že skončila. Pište mi v komentářích klidně, že jsem ignorant, ale tahle podoba norských post-jazzmanů mi nic neříká. A co teď s recenzí? Mám napsat, že deska je slabá, protože se mi nelíbí? Třeba je to také tím, že podobné hudby jsem se dost naposlouchal za časů zmíněných Tortoise nebo Mogwai a Jaga k už řečenému nic nedodávají. Nebo mám na druhé straně obdivovat, že se úspěšná kapela rozhodla obrátit o 180 stupňů a natočit úplně nečekané album? Abych to úplně neodflákl, pustil jsem si staré desky JJ včetně EPček a s odstupem času musím uznat, že post-rockové prvky dominující na "What We Must" se v nanodávkách objevovaly už dříve. Zaškatulkovat si JJ jako nu-jazz tedy nebylo úplně spravedlivé, ostatně Horntvethovo loňské sólové album "Pooka" stojí někde mezi starými a novými Jaga.

Tak vám nevím, někdy je setsakamentsky těžké desku oznámkovat. Pustil jsem si poslední album Mogwai, abych měl srovnání, a z nostalgie i Sigur Rós a musím říct, že jsem se bavil podstatně lépe. Ale zase mě napadlo, že kategorie "bavit" by se možná na post-rock aplikovat neměla, a byl jsem zase úplně na začátku. Ale naštěstí jsem už pár řádků popsal a recenzi z toho nějak udělám.

PS: A nebyl celý můj vnitřní boj vlatně úplně zbytečný? "What We Must" totiž nenese jméno Jaga Jazzist, ale jen Jaga, tudíž jde vlastně o úplně jinou skupinu než ta, která vydala mé oblíbené nu-jazzové desky.

CD k recenzi poskytla distribuce Panther.

Album: Jaga - What We Must
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 46:05
Skladby: All I Know Is Tonight, Stardust Hotel, For All You Happy People, Oslo Skyline, Swedenborgske Rom, Mikado, I Have A Ghost, Now What?

Sdílej:

Facebook

Linkuj.cz

Jagg.cz

Digg

Související články

Doprovod Jaga Jazzist obstarají Ghonzales a Rudeboy (Novinky)
Jaga Jazzist dostali za pátou studiovku "norskou Grammy" (Novinky)
Jaga Jazzist vystoupí v Praze a pak začnou nahrávat (Novinky)
Colours Of Ostrava, Slezskoostravský hrad, Černá Louka, Ostrava, 15.-18.7.2010 (Naživo)
Colours Of Ostrava, Slezskoostravský hrad, Černá Louka, Ostrava, 17.7.2010 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Jaga Jazzist, Palác Akropolis, Praha, 6.3.2010 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Jaga Jazzist míří do Prahy (Novinky)
Jaga Jazzist, Alvik, Palác Akropolis, Praha, 3.5.2005 (Naživo)
Podívejte se na klip Jaga Jazzist 'All I Know Is Tonight' (Video)
Desperáti Jaga Jazzist míří do Prahy (Tiskové zprávy)

Názory

Mno ja to vidim jinak (Madpiper, 07.05.2005 15:53) Reagovat

To PS mi neprijde moc vtipny. Nechapu, proc clanek nenese oznacei Jaga Jazzist. Ze je na prebalu jen napis Jaga? He? Vsichni dobre vi, ze to jsou Jaga Jazzist, hlasi se k tomu i na svych strankach. Je to skoda, ze album dostalo tak malo bodu, na druhou stranu - pokud si vezmu koncert Jaga Jazzist, tak v Akropoli bylo lidi jako nikdy predtim a z atmosefry byli ocividne uneseni i sami Jaga Jazzist. Podle me pan autor nedokeze prenest pres srdce, ze se Jazzisti pripojili k soucasnemu trednu - tj. navrat od elektroniky k nastrojum.
A.. a... a vubec, proste What We Must je super album! ;)
Taky mě to ne a ne bavit (marmelad, 10.05.2005 19:42) Reagovat

Jsem na tom stejně, první dvě alba jsou moje oblíbená, vrstvy, barvy, nálady, tohle jsem nikdy nevydržel poslouchat vcelku. Zklamání.
Vyborne album (Jajajaja, 31.08.2005 23:25) Reagovat

Toto album doporucuju, je hodne dobry. V Akropoli jsem nahodou byl take a byl to opravdu jeden z nejlepsich hudebnich zazitku!
Líbí. A (Morena, 28.11.2008 01:01) Reagovat - e

All I Know Is Tonight je úžasná.
rozhovor s Jaga Jazzist (meshCuba, 26.03.2011 21:58) Reagovat

a 45 minute interview from Prague has just been uploaded! http://ava.chernobyl.eu/blog/interview-with-jaga-jazzists-lars-horntveth/

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?

Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »