Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Kdo umí, ten umí

08.05.2005 10:20, Radek Antl

Na novince "Guero" zůstává Beck hitmakerem, vrací se ke všem dosavadním deskám a přitom ani jednu z nich nekopíruje. Rozveseluje s výrazem posmutnělého melancholika. S noblesou a rozmyslem střídá stylové podoby, aniž by ztratil tvář. Čekalo se od něj mnoho a on opět nezklamal.

8/10

Beck - Guero

Celkový čas: 54:26

Skladby: E-Pro, Que' onda guero, Girl, Missing, Black Tambourine, Earthquake Weather, Hell Yes, Broken Drum, Scarecrow, Go It Alone, Farewell Ride, Rental Car, Emergency Exit, Send A Message To Her

Vydavatel: Universal

Říká si Beck (narodil se jako David Campbell, v občance by měl mít Beck Hansen), vypadá o dost mladší, než je ve skutečnosti (ročník 1970), a je tak trochu hudební schizofrenik. Veřejnost má povětšinou problém nejen spočítat, kolik oficiálních alb dosud vydal (dosavadním šesti deskám u majorů předcházely ještě čtyři u malých labelů), ale hlavně zařadit ho do konkrétní škatulky. Rád skáče ze žánru do žánru - pop, folk a blues plácá na garážový rock, hip-hop, country i jazz - jako by se nechumelilo. Prvního opravdového sukcesu se dočkal v roce 1994 díky singlu "Loser", který mimo jiné pomohl upozornit na následné LP "Mellow Gold", jakýsi Beckův debut u velké společnosti (ve skutečnosti pátou nahrávku). Pokračovatel jménem "Odelay" dvě léta nato sklidil úspěch ještě větší, dostalo se mu dvoumilionového zájmu kupujících i dvou trofejí Grammy. Beck si tehdy hověl na příslovečném koni hudební scény, nemusel mít strach z opovržení a mohl si točit, co chtěl. A také tak činil - deska "Mutations" (1998) byla bluesově zasmušilým folkem, "Midnite Vultures" (1999) funkově roztančenou náloží a předposlední "Sea Change" (2002) překvapivě vážnou výpovědí láskou zhrzeného písničkáře. Nikdo si logicky netroufal odhadnout, s čím přijde příště, a novinka "Guero" byla se proto s napětím očekávána. Beck si byl této skutečnosti vědom, snad kvůli tomu se jal předvésti další kotrmelec. Všechny, kdož očekávali další potápění v moři slz, překvapuje něčím, co se zprvu zdá být oprsklou vykrádačkou "Odelay".

Není se čemu divit, styčných ploch je zde hned několik. Jednou z nich je fakt, že se Beck dal znovu do kupy s producenty Dust Brothers, kteří mu s "Odelay" pomáhali (krom nich se producentsky angažoval také Tony Hoffer, který dělal "Midnite Vultures"), druhou je velmi nápadná podobnost některých písní ("E-Pro" vs. "Devil's Haircut") a třetí pak eklektický přístup k věci: Veskrze popovou kostru obalil autor barevnými hmotami rocku, folku, country, blues, jazzu, r'n'b, hip-hopu, nejrůznějších tanečních odnoží i psychededlie, načež to všechno potáhl snědou pokožkou latinských rytmů. Oproti minulosti je zde však znát rozdíl v interpretaci. Jak ukázal už před třemi lety na "Sea Change", Beck dospěl a zvážněl, i veselé momenty podává melancholicky znaveným tónem, je smířený sám se sebou a se světem kolem. Ať se zaobírá smrtí a nejrůznějšími podobami ďáblovy přítomnosti, nebo se vyznává z lásky k opačnému pohlaví, vše přednáší v podstatě stejnou manýrou, drží se spíše v pozadí a místo svého hlasu nechává vyniknout pestré paletě nástrojů a zvuků, které k sobě sedí lépe než přiléhavě.

"E-Pro", pilotní singl a zároveň otvírák desky, je, jak bylo řečeno výše, variací na "Devil's Haircut" z "Odelay": Hutné, špinavé kytary, funky rytmika, citát ze "So Wat'cha Want" Beastie Boys a Hansenovo bluesové podání znamenají mírný návrat k veselí. Jediné, co píseň hatí, je na-na-na-refrén, jehož se na "Guero" dočkáme ve více skladbách. Škoda, místo těchto líných repetic si mohl dát autor práci s nějakým tím veršem. Dvojkou je "Que' onda guero", hravá, rafinovaná věc, která posluchače provede napříč španělskou čtvrtí, s níž má Beck své zkušenosti. Opakující se latinská kytara, samply zvukově rozbitého saxofonu, přerušovaný hip-hopový beat a Beckovo nadsazené rapování doplňují nejrozmanitější zvuky z ulice i úryvky rozhovorů ve španělštině. Velmi povedené. Následuje "Girl": Odlehčená, svěží a hlavně hitová melodie kontrastuje s ponurým textem o neopětované lásce. Taktéž moc fajn. Mnohem více mě však chytila skladba "Earthquake Weather", lehce unylá vzpomínka na sedmdesátá léta, obsahující elementy z "What It Is" Temptations a "Just Freak" plus "Comming Soon" Slave; z písně jsou znát Hansenovy silné sympatie s funkovým cítěním obou hudebních těles a výsledek vážně stojí za to. Funk ostatně zmíní i v následném electru "Hell Yes", jednom z nejeklektičtějších momentů alba. Slovo zde dostane techno, rap, i country-harmonika.

A takto bych mohl pokračovat přes sea-changeovsky melancholickou "Broken Drum", atmosférický road-song "Scarecrow", minimalistické blues "Go It Alone", potřeštěné country "Farewell Ride" a nehorázně nakažlivou hitovku "Rental Car" až po bonusovou "Send A Message To Her", lehce připomínající muzikantský styl Petera Gabriela (a propos, "Missing" je zase tak trochu Sting). Mohl bych se tu rozplývat, jaký je Beck talent a jak mi s "Guerem" přišel k chuti, ale kdo ví, zda by se tato recenze vůbec dočkala nějakého konce. Přitom stačí podotknout pouze následující: "Guero" je deskou barevnou, silnou a vyrovnanou. A přestože není nijak podlézavou (naopak, od posluchače si žádá čas a trpělivost), dá se předpokládat, že dosáhne stejného komerčního úspěchu jako "Odelay", ne-li dokonce většího. Bylo by to spravedlivé.

Související články

Živě: Coldplay - Fight For Your Right (Beastie Boys cover) (Video Jukebox)
Adam Yauch z Beastie Boys podlehl rakovině (Novinky)
Top 10: Nejlepší duety (Publicistika)
Sting přidává Česku další show, tentokrát v O2 areně (Novinky)
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (30-21) (Publicistika)
Feist - How Come You Never Go There (Beck Remix) (Audio Jukebox)
Sting - The Best Of 25 Years (Recenze CD)
Jak vypadali, než byli (aspoň trochu) slavní? (Publicistika)
Nové desky pro 47. týden (Nové desky)
Videotermix: Blanka Šrůmová z Tiché dohody (Videotermix)

Názory

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »