Audio/Video Jukebox

více...

Téma

To nejlepší z 2011 dle musicserveru

Rihanna - nové album a pražský koncert

Wanastowi Vjecy - nové album

Recenze CD

Snaha dobrá, efekt mizivý

18.04.2005 14:30, Hynek Just

Irská legendární kapela The Pogues už bezmála deset let nepřišla s novou deskou. Právě vydávané dvojcédéčko "The Ultimate Collection" má hodně společného s ostatními ultimativními kolekcemi kolegů muzikantů. V dobrém i zlém. Výběr opravdu dobrých písní totiž postrádá dramaturgický cit.

6/10

The Pogues - The Ultimate Collection

Celkový čas: 75:04 + 77:48

Skladby: CD1 - A Rainy Night In Soho, Sally MacLennane, The Irish Rover, Dirty Old Town, Fairytale Of New York, Streams Of Whiskey, If I Should Fall From Grace With God, Fiesta, Body Of An American, Misty Morning Albert Bridge, Repeal Of The Licensing Laws, Boys From The County hell, Sunnyside Of The Street, A Pair Of Brown Eyes, Summer In Siam, The Sickbed Of Cuchulainn, London Girl, Tuesday Morning, White City, Hell's Ditch, Young Ned Of The Hill, I'm A Man You Don't Meet Everyday, Thousands Are Sailing / CD2 (Live At Brixton Academy) - Streams Of Whiskey, If I Should Fall From Grace With God, Boys From The County Hell, The Broad Majestic Shannon, Young Ned Of The Hill 06, Turkish Song Of The Damned, Rainy Night In Soho, Tuesday Morning, Rain Street, A Pair Of Brown Eyes, Repeal Of The Licensing Laws, The Old Main Drag, Thousands Are Sailing, Body Of An American, Sally MacLennane, Lullaby Of London, Dirty Old Town, Bottle Of Smoke, The Sickbed Of Cuchulain, Fairytale Of New York (with Lila MacMahon ), Fiesta, The Irish Rover

Vydavatel: Warner Music

Pomiňme fakt, že výběry mohou samotným umělcům často spíš uškodit než pomoct. A že i pro první seznámení s nimi je lepší obstarat si nejlépe znalcem doporučené řadové album, protože to by mělo vždy držet lépe pohromadě. Ono je totiž velké umění sestavit dobrý výběr. Časté představy vydavatelských společností, že stačí k sobě nahromadit pěkně popořádku rádiové singly, trochu je přemasterovat, doplnit nejlépe nějakou koncertní verzí starého fláku a rychle s koláčem na trh, nekončí většinou moc šťastně. "The Ultimate Collection" Pogues je trochu jiný případ, i když ne o moc. V historii kapely už byly ze stejných písní poskládány rozhodně mnohem lepší výběry.

Recenzovaná kolekce má své klady, abychom začali pozitivně. Poměrně bohatý booklet, dvě CD nahuštěná po okraj, dvakrát dvaadvacet písní v různých verzích. Přístup vydavatele tu byl tedy vcelku poctivý, fanouškům chtěl naservírovat maximum. To dokazuje i dost rozsáhlá vzpomínková výpověď stávajícího flétnisty a vokalisty Spidera Stacyho, která v přidané knížečce zabírá čtyři celé strany drobným písmem. To je ale asi tak jediná hodnota navíc, kterou výběr jinak vesměs profláklých a tisíckrát publikovaných kusů od Pogues obsahuje. Více než kdy jindy je tu sběratel desek kapely ponoukán k výkřikům, že mnohem méně by mohlo znamenat mnohem více. Písně v pořadí, ve kterém jdou na kompilaci za sebou (třeba přiznat, že klíč řazení skladeb není lehké dešifrovat), zkrátka nějak nefungují. Začátek zabírají tracky spíše pomalé a utahanější, teprve v poslední třetině jsou nakumulované vypalovačky typu "Hell's Ditch". Schází tu empatický dramaturgický přístup, jaký byl jasně pozorovatelný například u třináct let staré doplňkové výběrovky "The Rest Of The Best" (mimochodem na recenzované desce je z ní obsaženo devět tracků). To je příklad bestofky, která se dá poslouchat jako samostatné album, která má vývoj, vymyšlené pořadí, parametry klasické studiovky.

Druhé CD "The Ultimate Collection" možná naláká mnohé poguesofily. Záznam koncertu z londýnské Brixtonské akademie z roku 2001 se tváří, vzhledem k tomu, že Pogues jako kapela už od roku 1996 nevydali žádnou desku a oficiálně v podstatě nefungují, jako výjimečná raritka. Zvláště ti, kdo na konci devadesátých let zažili zpěváka Shane MacGowana na fenomenálním vystoupení na pražském E. T. Jamu, se museli na podobně starou živou nahrávku jeho kapely těšit. A právě ti musí zažít největší zklamání. Koncert nemá šťávu, je utahaný, muzikanti ospalí, MacGowen tradičně opilý (tentokrát na rozdíl od pražského koncertu ne tak roztomile a na úkor tahu na bránu). Zvláště vedle původních studiových verzí z CD1 (na živáku jich odsud zazní celých patnáct) jsou ztráta energie a vyschnutí muzikantské euforie patrné až běda.

Snaha velká, výsledek neuspokojivý, místy až kontraproduktivní. Bohužel. Na to, jak byli během čtrnácti let studiové kariéry Pogues aktivní, a na to, jak jsou dodnes originální a nadčasoví kloubením tradičních irských motivů s tím nejzaplivanějším pub rockem, by zasloužili mnohem důstojnější ultimativní zúčtování.

Sdílej:

Facebook

Linkuj.cz

Jagg.cz

Digg

Související články

Pipes And Pints - Říkáme lidem, že být nácek je špatný (Rozhovory)
Nové desky pro 29. týden (Nové desky)
Nové desky pro 4. týden (Nové desky)

Názory

cože??? (jkljl, 09.06.2005 07:51) Reagovat

CO to tu meleš?
Hells ditch ti přijde jako vypalovačka?
To jsou spíš songy jako Bottle of smoke, Brimingham six, Waxies Dargle, Sally McLenean....
živák (sadsad, 17.09.2005 10:25) Reagovat

Živák je sice ucoranej, ale kompilace je skvělá a podle mého naprosto vyvážená....

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?

Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »