Vanilla Ninja? Vskutku zajímavý název. A napoprvé si možná řeknete, že i ten největší outsider by mohl vymyslet něco lepšího. Zvyknete si za chvíli, začne vám to být dokonce celkem jedno. Horší je, když stejná pachuť zůstane po poslechu desky, kterou se skupina prezentuje. Takže - jak to s účelově stvořenou dívčí čtveřicí v tomto ohledu je?

Maarja Kivi, Lenna Kuurmaa, Katrin Siska a Piret Järvis jsou (byly) čtyři estonské holky ve věku kolem dvaceti let, jejichž písničky mají své místo ve vysílání evropských televizních a rozhlasových stanic. Na své konto si od roku 2002, kdy se za výrazné pomoci manažerů z firmy Top Ten daly dohromady, připsaly už šest singlů. Ten poslední se jmenuje "I Know", ale na debutovém albu "Traces Of Sadness" původně z května roku 2003 ho určitě nenajdete. Tahle kolekce se z dob prvních úspěchů prezentuje hlavně skladbami "Tough Enough", "Don't Go Too Fast" a "Liar", které jsou výrazně označeny už na přebalu. Když si z cédéčka pustíte doprovodný videoklip k "Tough Enough", určitě vám dámy budou připadat jako bezva parta tvrdých holek ochotných dát do zubů každému chlapovi, který by si dovolil na ně sáhnout. Podobnou kulisu nabízí i druhé obsažené video k písni "Don't Go Too Fast", jenom se jedná o silnější melodii. Takže ideální a univerzální vzor pro mladé dámy začínající ochutnávat skutečný život.

Celkově však není album ničím zázračným, zajímavým ho dělá hlavně zvukové zpracování, za nímž stojí kouzelník jménem David Brandes. Jeho hlavní devizou jsou kombinace použitého materiálu, levná elektronika (v nejlepším slova smyslu) v kombinaci s důslednými rockovými postupy a hodně poctivý mastering. Ze čtrnácti titulů (dvanáct plus dvě extended verze) vás minimálně polovina určitě nenaštve, žádné divy se ale taky dít nebudou. Deska si plyne svým vlastním tempem, občas vás vytrhne z klidu, jindy po zásahu zaručeného hitu zůstane prázdno v duši. Alespoň tak na mě zapůsobila singlová senzace "When Indians Cry", v níž jde hlavně o zvuk, přesvědčovací a výpovědní hodnotu ovšem postrádá.

Není to naštěstí převládající pocit, proto lze debutový pokus považovat především za profesionálně odvedenou práci. Holky teď mají dobře našlápnuto. Pěvecky solidní (parta je poskládána převážně z úspěšných účastnic estonské obdoby Superstar), aranžérsky velmi dobré a image dodaná na objednávku asi funguje rovněž. Přestože si projekt prošel i svou první personální změnou - Maarju Kivi loni v létě vystřídala sedmnáctiletá Triina Kivilaan - mohl by dosáhnout středně velkých mezinárodních úspěchů. O ambicích naleštěných krásek ovšem více napoví až jejich druhé řadové a celkově třetí album "Blue Tatoo" v březnu letošního roku.