Kapela Umakart vydala v říjnu 2004 desku "Manuál", která sklidila nejen na musicserveru velice pozitivní ohlasy. I první koncert prosincového miniturné se velmi povedl. Není divu, když se dají dohromady takové osobnosti zdejší moderní pop-rockové scény, jako jsou Jaromír Švejdík (zpěvák Priessnitz, kreslíř), Dušan Neuwerth (producent, kytarista a "ten čtvrtý vzadu" u Tata Bojs) a Jan P.Muchow (producent, muzikant a člen Ecstasy Of St. Theresa), těžko bylo čekat něco špatného. Že však v případě Umakart nejde o nějakou uměle vytvořenou skupinu, kterých je v jiných typech popu tolik, ale o spojení osob, které si mají co hudebně i lidsky říci, vyplývá i z následujícího rozhovoru, který jsme pořídili v útrobách pražského Paláce Akropolis před oním prvním prosincovým koncertem. Dotkne se snad všech základních témat, která by vás mohla v souvislosti s kapelou zajímat, i takových, která byste asi nečekali. Musicserveru se věnovali všichni tři členové, kteří už ten den absolvovali natáčení do Paskvilu, ale byli v pohodě, na mnohokrát slyšené otázky reagovali vstřícně. Prostě profesionálové.

Nejdřív k tomu, jak Umakart vznikl - obecně se píše, že tím iniciátorem byl Jarda s Dušanem, že jsi Jardo chtěl dělat trochu něco jiného, než hraje Priessnitz.

Jarda: Začalo to tak, že jsem si před...(v pauze Honza vstoupí do řeči a doplní Jardu: "...třemi lety, já už to umím.")... třemi lety koupil kytaru. Učil jsem se na ní hrát, ale problém je, že mě nebaví se učit hrát věci od jiných lidí, převzatý. Tak jsem si začal vymýšlet svoje písničky, věci, dokonce i akordy.
Dušan: Ano, vymyslel i svoje akordy.

Pak jsi přišel za Dušanem, aby to "nějak zabalil" a udělal celé písničky?

Jarda: Nejdřív jsem musel překonat stud, ostych, nemyslel jsem, že by se s tím dalo nějak pracovat. Ale zase mi to bylo líto, tak jsem to Dušanovi přehrál. A on řekl, že bychom to mohli zkusit, zajeli jsme do Kopřivnice, kde jsme udělali první dema, první verze. Po nějakém čase, asi půl roce, jsme se k tomu vrátili, připadalo nám to v pohodě a říkali jsme, že bychom to mohli i hrát na koncertech. Začali jsme stavět kapelu, Dušanův brácha Tomáš byl jasný, potřebovali jsme basu, tak jsme oslovili tady Honzu. V jedné kavárně, jen tak mezi řečí.

...jako nájemného muzikanta...

Jarda: Spíš jako nájemného vraha...
Dušan: Honza je pověstný nájemný muzikant.
Honza: Na nájem se peníze vždycky hodí. (všichni smích)
Jarda: A Honza souhlasil.
Honza: Bylo to myšlené tak, že když se bude hrát, tak já na basu, pak z toho vyplynulo, že jsem trochu vstoupil i do toho vzniku, že jsme začali dělat věci ve třech.
Dušan: Přesně, nebyli jsme tak daleko, že by to bylo hotové.
Honza: Právě to celé bylo tak, ne že se něco naplánuje, prostě přirozeně, spontánně, jak to tak bývá.
Jarda: Nejvíc to sedlo, když jsme jeli společně do hor, do Krkonoš, zalyžovat a někteří zasnowboardovat, zaběžkovat. A mezi tím lyžováním, chozením do hospod a tak, jsme začali něco sázet do notebooku a najednou to dostalo další rozměr.
Dušan: To bylo poprvé, kdy jsme dělali s Honzou, do té doby jen sami nebo s mým bráchou a Bugym z Nieriky. A bylo to takhle nově dobré, tak jsme pokračovali.

Když jsi poprvé souhlasil, že budeš hrát na basu, bylo to proto, aby sis zahrál jen tak v klidu, neřešil Extázi, bral jsi to jako bokovku?

Honza: Přesně jak říkáš. Je to o tom, že my jsme kámoši, občas s Dušanem chodíme na fotbal, s Jardou ne, toho to moc nebaví, tak spolu děláme taky hudbu. Na basu hraju rád, má málo strun, nedá tolik práce. (smích)
Dušan: No a tak si to všechno sedlo.

V nedávné době jste spolu dělali/nedělali na Here, jak to bylo tady? Mluvili jste, dělali jste víc spolu?

Honza: No jasně. Při míchání jsem měl pak nějaké resty, takže to míchal Dušan sám, s Jardou za zády.
Dušan: Ale to už bylo hotové, to už byly jen detaily, řemeslo.
Honza: Ale někdo to musel udělat.
Dušan: V bookletu je to dost podrobně uvedeno, hudba, texty, kdo nahrával, míchal.
Honza: Ještě k těm Here, ono to nebylo tak, že jsme spolu nemluvili, každý jsme dělali na šesti věcech, ale pak jsme je míchali v jednom studiu, kde byly jako dvě režie, přebíhali jsme mezi nima, komunikovali spolu.

Deska je na jednu stranu na první druhý poslech zvukově docela minimalistická, na druhou stranu s více poslechy má hodně spodních vrstev, drobných detailů, což byl určitě záměr. Nesvrběly vás ruce, tedy spíš uši, přidat do těch skladeb "něco navíc"?

Honza: Jsou tam ale i písničky "od podlahy", záleželo na každé jednotlivé písničce, snažili jsme se ji "obléct" tak, jak se nám zdálo, že jí svědčí. Nedělali jsme z blues metal a naopak.
Dušan: My jsme se snažili to udržet v úsporné rovině.
Honza: Někdy nás něco napadlo, natočili jsme to, ale pak to nepřežilo. Ne že bychom vyhazovali věci, který byly dobré, všechno, co tam má být, tam je. Méně je více, když je to silné. Čtyřicet blbých stop písničce nepomůže, stačí tři dobré, které spolu sedí a hrajou dobře.
Dušan: Ještě jedna věc byla jiná - já s Honzou jsme nedělali pro někoho jiného, byl to náš projekt. Čili když si to pos..., tak sami sobě. Přece jen k tomu přistupuješ trochu jinak, máš menší zodpovědnost a zároveň volnost, klid.

Možná stupidní otázka, přece jen nejsem zpěvák, na Jardu - tvůj "hlasopis" je nezaměnitelný, nicméně zpívá se ti v Umakartu jinak než v domovských Priessnitz, s kompaktnější kapelou za zády?

Jarda: S Priessnitzem je to tak, že spolu hrajeme tak strašná léta, je to živý organismus, který půl roku, co, dva roky nebude hrát, a pak se někde sejdeme a zahrajeme to jako před dvěma lety, ne-li líp. V Umakartu se pořád ještě živým hraním "ošaháváme". Na druhou stranu tím, jak jsem si písničky pro Umakart psal přímo do huby, vznikaly na divánku, s tou kytarou včetně textů, tak se mi zpívají lehčeji. Funguje to jinak, než když v Priessnitz Peťa (Petr Kružík, kytarista - pozn.aut.) přijde se svou vizí, já mám nějakou vizi a musíme je nějak spojit. Ale každé má svoje kouzlo.
Honza: Pro mě je to vzácná deska v tom, že Jarda je i autor hudby, což u Priessnitz s pár výjimkami není.
Jarda: Tam většinou vymýšlím melodické linky...
Dušan: Prapůvod všech písniček jsou ty jeho nápady na kytaru.
Honza: To je pro mě v Jaromírově diskografii zásadní rozdíl... a posun.
Jarda: Je to výhodné, když to má člověk složené přímo do pusy. Přece jen s Peťou, je to specifický kytarista, někdy bolí tam dostat ten hlas, je to těžké. Jsou třeba patnáct let staré písničky, kde mám doteď problémy. Tady je to jinak. Mám jediný problém, nasadili mi v jedný písničce odraženou dobu, to mě trochu vyvádí z míry, ale jinak jsem hodně v pohodě.

Snad někde v Ultramixu jsem četl Honzovo vysvětlení k názvu Umakart. Překvapilo mě, že se k tomu nevyjadřoval Jarda coby hlavní iniciátor. Máte nějaké vysvětlení vy dva?

Honza: Já už ani nevím, co tam bylo.
Jarda: S Dušanem jsme tomu chtěli dát název a nic rozumného nás nenapadalo, takže jedna z prvních věcí, se kterou jsme oslovili Honzu v té kavárně, byla, jestli by nám nepomohl s tím názvem. A Honza asi za týden napsal email. Nejdřív jsme se trochu lekli, nakonec jsme to vzali v pozitivním smyslu. Já mám rád tyhle šokézní názvy, přece jen jsme vyrostli na nové vlně a punku, Sex Pistols je zásadní název, i kdyby ta kapela nezahrála ani notu, je to skvělý název.

Mně ten název přijde trochu proti muzice...

Honza: To mě překvapuje. To je název, který mě napadl, když jsem tu muziku slyšel. Překvapuje, pokud v tom někdo cítí nějakou nostalgii. Umakart je dobrý materiál, který má zajímavé vzory, a v tom my pokračujeme.
Dušan: Obyčejnost.
Honza: Prostě mi to k tomu sedlo. Významů to má víc, nemám rád, když je někdo vysvětluje, nechci se do toho pouštět. Proto mě zajímá, co jsem říkal v tom Ultramixu.

No něco v tomhle smyslu, jako že umakart je dobrý materiál. Já v tom cítím tu umělost, přitom vaše muzika je zvukově trochu "umělá", ale zároveň hodně niterná, intimní. Ten název mi evokuje ty "umakartový čela"...

Honza: To se mi právě líbí, ten přesah toho názvu. To je přece skvělý.
Jarda: Ten název ovlivňuje vyznění té hudby. Tihle dva jsou producenti, kteří mohou udělat z čehokoliv cokoliv. Mohli jsme ohromovat stohlasým sborem nebo tak něco, ale já prostě vyrostl na punku a nový vlně, na jednoduchosti. Novovlné názvy kapel byly ty nejlepší, co vznikly. Když jsme zakládali kapely, tak první byl název, třeba Chlapi z práce. Když dáš neurčitý název, tak co? Umakart je jasná věc.

A název desky - "Manuál"?

Dušan: To je stejné, má to X významů. Pro nás to byl v poslední době manuál... jak je to roztahané, práce s novými technologiemi je úplně jiná než dřív, kdy kapela drtila ve zkušebně a až to uměla, šla točit. Teď je to spíš naopak. Člověk dostane nápad, okamžitě ho natočí a ještě rychleji ho zapomene, v tom smyslu to pro nás byl manuál. Zpětně jsme se museli vrátit k desce, když jsme to chtěli převést do živé podoby. Může to být také manuál pro jiné kapely, že se dá na lyžích natočit deska, takhle to může někdo pochopit.
Jarda: A pochopil to správně.

Co chystáte dál? Teď pár koncertů, co klipy? Nemám Óčko, takže nemám přehled...

Jarda: Máme klip na "Město". Text napsal Jára Rudiš, pomáhal také se scénářem, jeho holka Soňa Jurčáková nakreslila a zanimovala klip u nich v ložnici. To jsme jim schválili. Dál uvidíme, máme tu výtvarnou jednotku (ta má na svědomí výtečný obal desky - pozn.aut.), která nám neříká věci takhle dopředu.
Honza: Tak den předem, než se věci stanou.
Jarda: My jim teď říkáme 12:05.

Takže vše funguje, můžeme čekat světlé zítřky?

Honza: Celé to vznikalo bez křeče, že musíme udělat to a to. Původní myšlenka byla, že to vyzkoušíme, pokusíme s tím něco udělat, nabídneme firmě. Ta se to dozvěděla, takže projevila zájem dřív, než to bylo hotové. Stejně tak my si teď nedáváme plány nebo zákazy, co se stane, má se stát.

Okolo labelu Escape se vytvořila skupina lidí, kteří spolu hodně spolupracují, komunikují více než obvykle. Nemáte pocit, že v poslední době existují pouze producenti Muchow a Neuwerth?

Honza: Ne, třeba Dan Hádl vyprodukoval několik desek SuperStar. My se pohybujeme v určité sféře hudby a když někdo vnímá jen tu sféru, tak to tak shodou okolností vyšlo, že letos nám vyšly tři čtyři desky, ale pak třeba dva roky nevyjde žádná. My jsme rádi, že Escape funguje tak, že kapely spolu komunikují, podobný princip, jako bylo vydavatelství 4AD. Existují dvě výtvarné buňky (ještě Redesign) a ty vytvářejí vydavatelství nějaký "ksicht", stejně jako ty kapely. Všechny ostatní vydavatelství vydají cokoliv. Tady to dává celé smysl, má to přesah.

V našem starším rozhovoru Jarda říkal, že se mu právě tohle líbí...

Jarda: Party jako Priessnitz, Here, Umakart jsou v tom moři popmusic, showbusinessu jen skořápkou. Když se jich dá víc dohromady, jsou vidět víc, mohou si pomoct. To je celosvětový nebo evropský trend, takhle se spojovat. Jak se můžeš dneska prosadit...
Honza: Já to ani necítím přes nějaké prosazování, mě to spíš baví, že jsem v téhle společnosti. Vydávám na labelu, kde se mi všechny desky líbí, některá míň, jiná víc, ale líbí. To je skvělý pocit.
Jarda: To je. Pro kapelu je dobré, že máš za zády někoho, komu důvěřuješ, ve společnosti lidí, kterým důvěřuješ. Když seš sám nebo u velké firmy, kde znáš jen toho, s kým jsi podepsal smlouvu.

To společenství se projevilo i přímo v hudbě. Ty jsi Jardo zpíval s Valerií na desce Here nebo na desce Kryštofu, můžeme čekat Richarda Krajča na nové desce Priessnitz nebo Umakartu?

Honza: Je možné, že Valerie s námi začne hrát na flétnu. Vždycky se jí líbili Priessnitz, i když se začátku třeba nerozuměla tolik textům, teď už jim rozumí víc.
Jarda: ...víc než já... (smích)
Honza: Je skvělý, že tě napadne duet a máš komu zavolat, někomu, kdo se ti líbí, co dělá.
Dušan: A víš, že té kapele to udělá radost. Jardův případ byl pro Kryštof i Here stejný. Richard měl vždycky rád Priessnitz.
Honza: ...jeho vzor a učitel...
Dušan: ...a já navrhnul, že by mohli udělat duet. Na první desce to bylo podobné s Milanem Caisem. S Here to bylo tak, že s tím přišli oni sami.
Jarda: U Umakartu jsme se začátku uvažovali s duetem, ale nenašel se tam. Nic mě nenapadlo, neměl jsem text. Když se to povede na příští desce, tak budu jedině rád.

Koho byste chtěli jako předkapelu nebo komu byste chtěli předskakovat?

Honza: To je těžké. To je podobné, jako když se ptají, s kým bys chtěl spolupracovat. Většinou ty věci, které se mi líbí, už nepotřebují nějaký můj nebo náš zásah. Stejně jako když seš předkapela nebo "zakapela", tak si to neužiješ. Lepší je na kapelu zajít jako posluchač. A těch kapel, s kterými bych chtěl hrát, je hrozně moc.
Dušan: Přesně tak. Příklad byl, když jsme hráli s Tata Bojs před Bowiem, neužil jsem si pořádně ani Tata Bojs, ani Bowieho. A on si to neužil taky. (všichni smích)

My jsme internetový magazín, jak je to u vás se vztahem s tímhle médiem? Máte stránky www.umakart.cz, ale moc tam toho není...

Honza: Naše jsou www.umakart.com.
Dušan: Na .com něco je, ale na .cz je takové to srdce, to není naše, to někdo ukrad. (smích)

Díky za rozhovor