"Písně na tomto albu jsou nejen vánoční, ale zároveň celoroční," dočtete se v bookletu novinkové desky "Hovada boží" svérázné kapely Jablkoň. Ale - aniž bych chtěl budit dojem hnidopicha, troufám si hádat, že v horkých letních dnech po ní nejspíše zrovna často nezatoužíte. Vánoční nálada je zde totiž přítomna nejen v textech, ale také v typicky vánočních melodiích a aranžích, pročež si neumím dostatečně dobře letní poslech představit. Pokud mám úvodem recenze, pro lepší představu, charakteristiku alba zjednodušit, vězte, že "Hovada boží" jsou neotřelým pásmem moderních koled s kritickým podtextem.

Slovo kritickým je zde přitom zcela na místě. Muzikanti si totiž vzali na paškál současné pojetí vánočních svátků, které napříč celým albem nepokrytě srovnávají s pojetím tradičním. "Hovada boží" vyprávějí příběh těhotné Marie a alkoholika Josefa, sociálně slabých spoluobčanů (nejspíše bezdomovců), kteří očima chudáků vidí absurditu všudypřítomného materialismu, který je nejvýrazněji znát právě v čase předvánoční nákupní horečky. Jejich slovy pánové z Jablkoně toto chápání zesměšňují, ironizují, hlavně však kritizují (celé své putování hlavní hrdinové končí sebevraždou, k níž se odhodlají přesně ve Štědrý den). Verše "zas budou Vánoce / kde kdo je před problémem / jak urvat alespoň / tu hvězdu nad Betlémem" myslím hovoří za vše.

Mimo regulérních písní je tracklist desky tvořen také jakýmsi štědrovečerním countdownem, rozsekaným na celkem deset zvukových stop. V každé z nich se praví, kolik týdnů v rámci příběhu alba zbývá do Vánoc, přičemž každou stopu ve studiu dostal na svědomí někdo jiný. Díky tomu se posluchač dočká mimo jiné sladkých vokálů Sester Steinových, hlasu i houslí Jiřího Pavlici, zábavně trhlého fyzického básnictví Petra Váši, ale také noblesního vypravěčského výkonu Radovana Lukavského. Tato rovina pomáhá albu vyznít v souladu s původním záměrem - ve chvíli, kdy deska dospěje k samotnému Štědrému dni, "mihne se tu tichá noc, svatá noc a padesát dva týdnů zbývá do Vánoc". Jakkoli se však tento nápad může zdát dobrý, kapela ani posluchači nic nenadělají s faktem, že po několika posleších tato intermezza začínají prudit. Kdo má doma "Nanoalbum" skupiny Tata Bojs, ten asi ví, co mám na mysli.

"Hovada boží" nesou hned několik poselství. Jednak připomínají, kde se Vánoce vůbec vzaly, jednak nutí k zamyšlení nad jejich dnešním pojetím a táží se, zda lov na zboží všeho druhu není spíše v rozporu s původním smyslem této tradice (kolik z nás pod jehličím vzpomíná Ježíše Krista?), a nakonec také upozorňují, že v momentě, kdy si doma plníme žaludky sladkostmi všeho druhu, jisté části našich spoluobčanů někde v mrazu kručí v žaludku. Někomu tato deska může připadnout depresivní, jiní nad jejími sděleními mávnou rukou. Každopádně je vcelku kvalitní zábavou vyrazit v době všeobecné předvánoční pomatenosti s discmanem v uších do nějakého toho rušného obchoďáku a zde pozorujíce to tragikomické představení naslouchat trefným popěvkům desky. Díky Ti, Jablkoni, za to ujištění, že nejsem sám, kdo by se bez moderních vánočních tradic obešel!