Nicka Cavea si dnes kde kdo představuje jako zachmuřeného chlapíka hrbícího se za piánem, skládajícího pomalé a smutné písně. Skutečnost je však taková, že tento mistr milostné písně to umí i ve svých sedmačtyřiceti letech pěkně nahlas rozbalit. Potvrzuje to naše reportáž z jeho koncertu ve Vídni.
© Tomáš Turek / musicserver.cz Návštěva koncertu Nicka Cavea a Bad Seeds je takříkajíc vždy sázka na jistotu. Kapela se natolik sehrála a zároveň se skládá z tak velkých individualit, že jenom sledovat ji "při práci" působí radost. Zvláště pak, když pro ni principál napsal silné skladby, což se mu bezesporu podařilo pro poslední, dle mého soudu vynikající, dvojalbum "Abbatoir Blues/The Lyre Of Orpheus".
Dramaturgie večera na aktuálním turné je oproti předešlým vcelku neobvyklá, což se potvrdilo také 2. prosince ve Vídni, kam se musicserver.cz vypravil. V první části se totiž dostane na většinu nového materiálu a až po pětiminutové přestávce přichází na řadu několik starších kusů. Velmi příjemně překvapí vokální sbor, který už dostal velký prostor ve studiu, a zde jen ve čtyřčlenném složení ideálně doplňuje Caveův zpěv. Už při úvodní "Abbatoir Blues" bylo zřejmé, že se žádné velké komorní seance u piana konat nebudou. Rozervanec je v ráži a evidentně si chce koncert užít. Kapela byla nazvučena tak nahlas, že i notoričtí kecálisté byli přehlušeni a museli chtě nechtě celým tělem vnímat hlukové výrony, které Bad Seeds vypouští mnohem častěji, než jak tomu bylo poslední dobou zvykem. Například taková "Messiah Ward", která se z desky jeví jako vcelku poklidná píseň, dostává v živém provedení parádní tvrdý drive a člověku se ani nechce věřit, že je to tatáž skladba.
Vůbec celý nový repertoár je podán jako vehementní nářez a mám dojem, že většina všech těch módních bezvousých neo-punkáčů by se při Nickově řevu nejraději běžela schovat mamince pod sukně. Samozřejmě několikrát došlo i na poklidnější melodie. "Easy Money" se určitě může směle zařadit mezi ty nejlepší Caveovy balady. Ale i při pomalejších písních to pod pokličkou vře, a co teprve když se dostane na ty nejsvižnější! "Get Ready For Love" nebo hymnická "There She Goes, My Beautiful World", při kterých ohromný
James Sclavunos řeže do své soupravy hlava nehlava, pak jasně dokazují, že Cave se potřebuje po delší době řádně vydovádět. Jasně, i při turné k "Boatman's Call" se hrály hlučnější kusy, ale tentokrát je to opravdu hlasitý rockový koncert. Během svého rozevlátého pobíhání po pódiu (jeho nervní přešlapování připomíná pohyby vzteklého vlka zavřeného v kleci) Nick neomaleně vráží do svých kolegů a jednou dokonce Warrenu Ellisovi uštědřil pořádnou herdu. Ten si však jakoby ničeho nevšímá a pouští skrze svůj pedál kvílení zpětné vazby ze svých řádně potýraných houslí.
© Karel Šuster Nováček souboru,
James Johnston z
Gallon Drunk, do party výborně zapadá. Zvuk pomocí svých kláves příjemně zahušťuje a tu a tam bere do rukou i kytaru. Hrou na elektriku však září precizní
Mick Harvey, který s ledovým klidem předvádí vazbící masáž, při níž by si jiní kytaristé umlátili hlavu. Věčné spekulace ohledně loňského odchodu Blixy Bargelda z Bad Seeds, které lezou jak dotyčnému, tak Caveovi krkem (Blixa odešel jednoduše proto, aby se mohl naplno věnovat svým
Einstürzende Neubauten), vytanou na mysli při "Weeping Song", již si Nick dává celou sám. Ostatně jako duet byla tehdy nazpívána dalo by se říci náhodou. Když kdosi z publika volá po své oblíbené písni, Cave pouze odsekne: "Yeah, Hale-fucking-lujah!" Se svým obecenstvem komunikuje především kazatelským mácháním rukou a občasným vyštěknutím "Danke schön!" Ze starších kousků mě nejvíc potěšila sáhodlouhá verze báječné "Stagger Lee". Rozverná "Deanna" je zase zahrána s ohromným nasazením, jako by se jednalo o novou píseň a při závěrečné, zlověstně gradující "The Mercy Seat" v přídavku, jakémsi standardu Bad Seeds, se neubráním mrazení v zádech, i když jsem ji už slyšel tolikrát.
Ačkoliv nám Cave tak trochu plešatí (nemůžu si pomoct, ale poslední dobou mi svým zjevem připomíná Vlka z "Jen počkej, zajíci!") a vůbec na celém ansámblu je vidět, že už to nejsou žádní mladíci, jejich výtečná hudba se stále skládá z atraktivního a zneklidňujícího amalgámu naštvanosti na okolní svět a nevypočitatelnosti, byť zdánlivě usazeného, srdce.
Jen nechápu, proč je ani tentokrát nikdo nepřivezl do Prahy. Ale to je na jiný, negativnější článek.
Playlist:Abattoir
Blues
Messiah Ward
Hiding All Away
Let The Bells Ring
Easy Money
Supernaturally
Babe, You Turn Me On
Breathless
Get Ready For Love
O Children
There She Goes, My Beautiful World
Red Right Hand
Deanna
The Weeping Song
God Is In The House
Do You Love Me?
Stagger Lee
Přídavek:
The Ship Song
The Mercy Seat
Nick Cave And The Bad Seeds, Gasometer, Vídeň, 2.12.2004
-
Viedeň 02.12.2004 (yoshy, 06.12.2004 11:09) Reagovat
Super článok
Moje dojmy z koncertu sú asi podobné. Bol to brutálne fantastický koncert. NCandTBS som videl poprvýkrát, ale dúfam, že nie naposledy. Najviac ma potešili staršie skladby stagger lee, red right hand, ship song a mercy seat. vlastne na celom koncerte nebolo ani jednej slabšej skladby, či už z nového, alebo starších albumov. nádherne tichá God is in the house, počas ktorej som počul prelieatajúcu muchu v strede sály, bola geniálne zahratá. a Warren Ellis !!! to je teda "ďábel".
ak má niekto záujem mám fotky.
-
fajn clanek (dzej dzej, 06.12.2004 12:54) Reagovat
souhlasim s clankem, jen bych jeste vic chvalil. byl to jednoznacne nej koncert meho zivota a nevim jak to popsat... snad jen: dokonaly organismus The Bad Seeds a on (presne jako v textu Red Right Hand) - he´s god, he´s ghost, he´s a man, he´s a guru
-
souhlas s recenzi (ennoir, 06.12.2004 19:10) Reagovat
k tomu neni moc co dodat, opravdu velmi vydareny koncert, mysleli jsme, ze to nasazeni cave a spol. nevydrzi :) cekal jsem, kdy zacnou tony nejake stare pecky, uz jsem byl trochu nervozni, ale nakonec se ukazalo zalozit program na dvou castech jako spravny. byl jsem zvedav, jake to bude bez blixy. nechybel, pouze u weeping song jsem ho postradal, jeho misto je u nemene skvelych EN. je vazne skoda, ze nikdo neni schopen bad seeds privezt do prahy, v soucasne forme (i diky skvele nove desce) by myslim predcili sve minule koncerty.
-
To je vonóóó! (Hetto, 07.12.2004 11:50) Reagovat
Dobrý Tome, moc pěkně si to napsal.
-
zvuk (rasto, 09.12.2004 15:28) Reagovat
Bol to fakt výborný koncert, jedna vec ma ale srala, a to boli tie občasné pukance a lupance z PA, ktoré by na takomto koncerte nemali byť. Problém so zvukom bol jasný už pri predkapele, ktorá chvílami hrala len cez pódiovku.